Více o metodě

Homeopatie neléčí nemoci, léčí člověka!

V klasické medicíně pacienti s toutéž chorobou dostávají v zásadě stejné léky. Konvenční medicína předepisuje chemické přípravky s opačným účinkem ( při zácpě jsou podána projímadla ).

V homeopatii bude to, jaký lék pacient dostane, záležet na celé řadě dalších projevů nemoci, ne pouze na sdělení diagnozy. Vezměme si například angínu. Homeopatie rozlišuje mnoho typů angíny podle příznaků daného pacienta. Někdo při angíně leží, je nesmírně unaven, chce ticho, klid, zachumlat se do pokrývky, má teplotu, zimnici, ale je bez žízně

dítě může mít horečku 40°C, rudé tváře,  rozšířené zornice,nebude se potit, ale kůže doslova žhne, ruce a nohy jsou ledové, může i blouznit,

někoho více bolí v krku na pravé straně, jiného na levé, nebo se bolest stěhuje z jedné strany krku na druhou, někoho hodně bolí polykání tekutin, ale pevnou stravu spolkne bez bolesti, u jiného to může být naopak a tak bychom mohli pokračovat. 

Tímto příkladem jsem chtěla vyjádřit, že velmi záleží na všech symptomech člověka na všech úrovních, aby mohl být zvolen ten nejbližší, nejvhodnější lék u stavů akutních i chronických.

              Co od léčby očekávat:

Je třeba rozlišit stav chronický a akutní. Chronické stavy nevznikly ze dne na den, vyvíjely se určitým směrem v návaznosti na okolnosti, které člověka obklopují a formují ( prostředí, vztahy, životospráva, pohyb ), záleží do jaké hloubky pronikly ( zda jsou potíže čistě fyzické nebo je přítomna např. nespavost ),proto i léčba bude potřebovat nějaký čas. Důležitým faktorem je také pacientovo odhodlání být odpovědný za své zdraví.

U akutních stavů se homeopatika podávají jinak než u chronických stavů, častěji a při správně zvoleném léku by mělo být zlepšení znát již po několika dávkách léku.

NIKDY nezasahuji do dávkování chronicky užívaných léků, nedoporučuji změnu či úplné vysazení! Po podání homeopatického léku či autopatického přípravku dochází ke zlepšení stavu, tudíž i přirozeně k úpravě medikace ošetřujícím lékařem.

Zakladatelem homeopatie byl německý lékař a vědec Samuel Hahnemann, který na konci 18. století zformuloval homeopatickou teorii a pravidla homeopatické léčby, tato pravidla shrnul v knize Organon léčebného umění.